Můžeme být spokojeni sami se sebou? Můžeme!

Jsem ředitelkou Centra Anabell, které se věnuje již přes 18 let problematice poruch příjmu potravy. Oblasti, kde více než kde jinde stojí téma spokojenosti se sebou sama na vrcholu ledovce obtíží, s nimiž nás vyhledávají klientky a klienti. 

Lidé, kterým do života velmi vážně vstoupilo jídlo, drží je v zajetí a nedává jim spát. Nechci vás zahltit vysvětlováním, co jsou poruchy příjmu potravy a nechci se ani pouštět do malování světa na růžovo ve smyslu „mějte se rádi, jací jste“.

Chci se však zamyslet nad slovem SPOKOJENOST, protože to má ve svém základu slovíčko POKOJ. Čeština je v tomto velmi malebná, můžeme si tak představit pomyslný duševní/duchovní POKOJ v duši, stejně tak jako barevný POKOJ
v duši, plný krásných barev po stěnách a příjemného pohodlného nábytku vzpomínek a potěšení.

Máte ve svém životě také takový POKOJ?
A víte, jak si ho vytvořit, z čeho poskládat? Jak a čím vybavit?

Mnohdy by nám stačilo ke spokojenosti se sebou sama uvědomit si, že jde o náš život, naše tělo, naši postavu a že, naučíme-li se sebe sama vnímat v plném rozsahu a smyslu, ono nám tělo napoví, co je pro něj dobré a v jakém POKOJI se mu dobře žije.

Zkusili jste se třeba někdy zamyslet nad tím, že:

1. Není všechno zlato, co se třpytí – představte si, že není důležité, jak vypadáme, jestli máme vlasy tmavé nebo světlé, krátké, dlouhé, jestli vážíme 50 nebo 70 kg, jestli máme krátké nohy nebo malá prsa. Všímejme si na lidech kolem sebe daleko významnějších hodnot – jaká síla z nás všech vychází, jaké emoce vyzařujeme, jak jednáme, jak vystupujeme, jak se chováme k druhým a co například umíme udělat nezištně. A hlavně takto nahlížejme sami na sebe. Pak třeba uvidíme, že Photoshopem upravované fotografie, předražené oblečení nebo šperky nejsou to hlavní, co člověka zdobí.

2. Jablko nepadá daleko od stromu – to, jak se sami vyjadřujeme nebo chováme k okolí, velmi snadno přenášíme na své blízké, nejvíce na děti. Jste-li, milé dámy, od rána do večera zahlceny bolestnými myšlenkami na svoji postavu, zlobíte se, že se nevejdete do žádného oblečení, zkuste si uvědomit, že vaše dcera či syn vás poslouchají. Že slyší, jak naříkáte kamarádce do telefonu, že jste zase přibrala a že musíte rozhodně zhubnout a začít držet dietu. Naše děti jsou velmi vnímavé. A pokud jste muž, neříkejte své milé a jediné, že by měla trošku zhubnout. Slyší totiž něco zcela jiného, a to, že s ní nejste spokojen.

3. Láska prochází žaludkem – to je velká pravda. Nenajdete zde ale recept na co nejlepší a nejchutnější pokrm pro svoji milovanou bytost. Spíš bych chtěla napsat, jak je užitečné vážit si společných chvilek domácího štěstí u oběda nebo večeře. To jsou ta pouta, která nás spojují, která nás drží pohromadě a která nás naučí jíst beze studu, s radostí a s láskou. A také s chutí.

4. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá – to, jak se chováte k druhým zcela zákonitě odrazí vztah, který budou mít oni k vám. Buďme k sobě vlídnější, usměvavější, dávejme najevo své pochopení a porozumění, protože to, co vysíláme se nám také vrací. Možná nikoli hned, ale když se budete učit to vnímat, uvidíte to.

5. Každá mince má dvě strany – nedávejme si nálepky. Nespojujme automaticky pár kil navíc s hloupostí, neohrabaností nebo nevkusem. To totiž vůbec nemusí být nadváha, co vidíme, může to být dle našeho vlastního vnímání plnoštíhlá postava, nebo kratší nohy, delší ruce, větší hlava. …. Cokoliv. Všímejme si věcí a lidí kolem intenzivněji a v jiných souvislostech než dosud. Protože každá mince má opravdu dvě strany, tam kde je rub, je i líc. A naopak. A nemusí to vždycky znamenat protichůdnost.

Nebyl by můj článek úplný, kdybych nenabídla pár řádků, jak tedy na to. Jak si takovým sebe-koučovacím způsobem promyslet, proč jsem ve svém těle rád/ráda a proč jsem ve svém životě spokojený/spokojená. Tak pojďme to vyzkoušet. Zkuste si vzít papír a tužku, najděte volnou chvilku o samotě třeba s pěknou hudbou nebo vonnou svíčkou a můžete začít odpovídat na moje doporučené otázky:

Tak přeji spokojený život a radost z každého dne a každé minuty. Jsou totiž křehké a vzácné.

Jana Sladká Ševčíková