Pět jazyků lásky

Každý člověk, dospělý i dítě, je citlivý na jiný projev náklonnosti a vztahu. Chcete, aby se vaši blízcí cítili milováni? Aby si byli jistí, že je máte rádi? Někteří stojí o dotýkání, jiní vůbec …

U dětí lze sledovat pět způsobů přijímání a projevování náklonnosti. Jedná se o známý koncept pěti jazyků lásky. Připomenu, o které se jedná: soustředěná pozornost, fyzický kontakt, slova ujištění a uznání, činy služby a dárky.

Ve své praxi se setkávám s desítkami dětí i dospělých, kteří se cítí hladoví. Nejsou sytí. Žijí s pocitem, že nejsou milovaní. Jejich potřeba sycení jakoby zůstala nenaplněná. Přestože se možná okolí neuvěřitelně snaží, obětuje. Nezřídka se cítí i nepochopené: Jak to, že toto pro něj není dostačující? Vždyť se tak obětuji… Mnohdy jenom stručné obeznámení s různými možnostmi vyjadřování lásky a náklonnosti pootevře dveře porozumění.

To nejjednodušší je ptát se. Chci se tě zeptat, z čeho míváš největší radost? Co myslíš, že ti
ode mne chybí? Co bys na mně změnil? Co oceňuješ na jiných? Podle čeho poznáš, že tě máme rádi? Co ti nejvíc vadí? To je však pouze jeden způsob.

Druhý způsob, který napomáhá rozpoznat jazyk lásky vašeho dítěte, vašeho partnera, vašich blízkých je pozorování. Dívejte se, při čem je mu dobře. Kdy je na něm vidět spokojenost a štěstí. Kdy je evidentně citově nasycený. Jakým způsobem vyjadřuje svoji náklonnost vůči druhým, protože zpravidla používáme takový způsob, který je nám nejbližší.

Říká se, že láska je vynalézavá. I rodičovská, i partnerská. Mějme odvahu k třetímu způsobu – hledejme, zkoušejme, co nejmilejší skutečně potřebují. Na co slyší. Aby byli sytí láskou, přijetím, hodnotou.

Za nejdůležitější jazyk lásky považuji soustředěnou pozornost, plnohodnotné vnímání. Ne na půl plynu. Na půl oka, mimochodem. Soustředěná pozornost je

v praxi realizovaný citát – hodnotu má to, čemu věnuješ svůj čas.

Nejdůležitější slovo na světě je SPOLU

Že dítě přijímá lásku skrze projevování pozornosti lze poznat i podle toho, co ho nejvíce zraňuje. Pak je víc než pravděpodobné, že jeho primárním způsobem, přes který cítí vaši lásku, je právě pozornost.

Tak jak čas pro dva buduje partnerský vztah, tak obdobně funguje i sycení dětí skrze čas věnovaný jenom jemu. Je potvrzením hodnoty. Nic na světě v tuto chvíli není důležitější než já!

Prožívání společného času, místa, činnosti. Nespokojí se s dálkovým ovládáním z vaší strany. Potřebuje vidět do vašich očí. Potřebuje se v nich odrážet. Jsou pro něho zrcadlem a zároveň obrazem, že je s vámi a ve vás. Oční kontakt je potvrzením: Ano, jsem tu pro tebe. Fyzická blízkost rodiče zmenší celý svět do přítomného okamžiku. Společná činnost, ale i nečinnost je bonusem, který sytí citovou nádrž dítěte. Tehdy se cítí milované. Tehdy je přijímané. Tehdy je šťastné.

Jedno z nejvýstižnějších vyjádření potřeby sycení je vystiženo v básni Hjalmara Söderberga, která mne hluboce zasáhla. Až neuvěřitelně přesně popisuje snahu člověka po přijetí.

Všichni chceme být milováni…
neuspějeme-li, chceme být obdivováni…
neuspějeme-li, chceme být obáváni…
neuspějeme-li, chceme být třeba nenáviděni a opovrženi…
chceme však v druhých probudit nějaké emoce, nějaký vztah…
duše se třese před prázdnotou – a po kontaktu touží za každou cenu.

(parafráze z mé knihy Hlavu vzhůru, rodiče!)

Milena Mikulková