Rodinný advent ve stínu pandemie

Adventní čas a Vánoce – tradice a období, které jsou letos ve stínu přízraku Covid-19 a obav o naše blízké (děti, rodiče, prarodiče), o sebe. Obav z budoucnosti.

Všichni známe příběh o narození Ježíše. A ať už jsme věřící nebo ne, ten příběh v sobě nese spoustu poselství, která mají i po letech co sdělit. A možná právě v tomto období víc než kdy jindy. V celém příběhu je klíčová naděje. Naděje, že vše dobře dopadne.

Nejprve zvěstování anděla o narození Ježíše – zpráva o daru, daru pro lidstvo. Můžeme i my být a jsme pro někoho takovým andělem? Jako rodiče jsme anděly pro své děti? Můžeme být andělem i pro sebe samé? Bereme své blízké, své děti, rodiče, prarodiče jako dar? Jak je můžeme obdarovat? A jak můžeme obdarovat sebe samé?

Pak těžká cesta Marie a Josefa do Betléma – překonávání překážek na této cestě a nutnost spolehnout se na sebe, najít v sobě sílu pro někoho blízkého, pro ještě nenarozené dítě, pro budoucnost. Nutnost nepoddat se strachu, obavám. Mít smysl, vizi. Vidět smysl v tom, že děláme věci pro někoho jiného. Že to, co děláme pro naše blízké, se nám vrátí.

Příchod do Betléma – už vlastně v cíli cesty nutnost řešit, kde složí Marie s Josefem hlavu, kde se bude moct narodit Ježíš. A i když původní představy obou byly asi jiné a možná chtěli něco jiného, dostali díky pomoci bližního, co potřebovali – úkryt a bezpečí.

A samotné narození Ježíše – úleva, že útrapy a bolest k něčemu byly. Že přichází naděje, radost. Že jeden pro druhého můžeme být nadějí a oporou, bezpečím, jistotou. Možná právě z toho důvodu se kouzlu Ježíška nepoddávají jen malé děti, které věří na to, že nosí dárky, ale i děti větší, stejně jako samotní dospělí. Možná ten okamžik těsně po narození Ježíška znamená i pro nás všechny naději, že můžeme být rodinou, jakou chceme být, že si právě v tomto adventním čase můžeme nasbírat pár okamžiků radosti a naděje do zásoby na celý rok.

Advent, Vánoce a pandemie, aneb jinak nemusí znamenat hůř

Adventní čas a Vánoce – máme možnost si uvědomit, z jakého důvodu a co vlastně během tohoto času slavíme? Že je to právě onen čas, společný čas s lidmi, které máme rádi, na kterých nám záleží. A třeba právě tohle vědomí pomůže překonat i možné nedorozumění a konflikty. Protože i konflikty k tomuto času někdy v touze mít Vánoce takové, jaké chceme, patří. Důležité je si pak uvědomit, že to, co v konfliktu řešíme, jsou naše nenaplněné potřeby, přání a že to, co to v tu chvíli opravdu cítíme není zloba, ale lítost nad tím, že bychom něco chtěli jinak. I když ten čas letos možná bude kvůli Covid-19 jen „na dálku“, i když možná nebudeme kvůli pandemii spolu fyzicky, o to víc bychom měli obdarovat sebe i své blízké ujištěním, že nám na sobě záleží, že se máme rádi navzájem, že máme rádi sami sebe, že jak to zase půjde, budeme spolu a budeme rádi, že spolu můžeme být. Možná právě letos, pokud budeme slavit Vánoce „na dálku“, bude ten správný čas si víc zavzpomínat, těšit se z těchto vzpomínek a sdílet tyto vzpomínky. Ten správný čas na vyprávění rodinných příběhů.

Možná Vánoce neproběhnou tak, jak jsme byli zvyklí v minulých letech – v širokém rodinném kruhu. Možná nedohoníme o Vánocích to, co jsme za celý uplynulý rok nestihli. Někteří z nás možná přišli o někoho blízkého a musí se teď vypořádat se ztrátou. Některé děti možná nebudou s oběma rodiči najednou. Ale i letos máme, navzdory Covid-19, na výběr a můžeme se rozhodnout, jak tento adventní čas a Vánoce prožijeme. I letos budou mít Vánoce smysl.