Už váš vztah není jako dřív?

Vztahy, vztahy, vztahy. Jsme jimi obklopeni, vytváříme je a jsme do nich vtahováni. Zažíváme je v původní rodině, kde jsme vyrůstali jako děti, a ať chceme nebo nechceme, naprosto zásadně nás toto krátké životní období ovlivní. Nadlouho, ne-li navždy.

Proto se snažíme v našem projektu Včas a akorát v prvé řadě nabídnout podporu rodičům, aby vytvořili ze svého „doma“ to nejlepší místo pro život. Pro ně jako pár i pro jejich děti. Až příliš často od našich klientů slýcháváme: „Škoda, že jsme to nevěděli dřív!“

Co například doporučujeme?

Za naprosto zásadní považujeme péči o partnerský vztah rodičů, o sebe jako jednotlivce i sebe navzájem jako pár. Možná to vyznívá trochu sobecky, ale stovky dětí by vám daly prostou odpověď: „Když jste spokojení vy, naši rodiče, pak se nám žije jaksi lehce. Nemusíme se o vás bát a máme prostor být dětmi. Když ale vidíme, že se trápíte, pak je to pro nás jak magnet.“ A každé dítě má svou strategii, jak se svým rodičem pracovat. Některé ošetřuje, utěšuje, sytí, jiné odpoutává pozornost rodiče od jeho trápení ke svému zlobení, své nemoci, nebo svým problémům. Jiné, když narazí na realitu své bezmoci, se může odpoutat a zejména v pubertě se z rodiny vytratit – ať už ke kamarádům, koníčkům, své první lásce, k partě – nebo uniknout do virtuálního světa, kde se třeba rozpustí v sociálních sítích, hrách, či jen v bloumání odnikud nikam.

Jak tedy vypadá taková normální péče o vztah? Zkuste se zamyslet nad svými „začátky“ – určitě najdete to, co pro vás dva bylo občerstvující, příjemné, obohacující. Dovolíme si zde nabídnout pár tipů, které patří k tzv. vztahové údržbě – běžné, každodenní a rutinní.

  1. Oslovujte se vzájemně tak, jak je vám příjemné.
    Jméno totiž signalizuje, že druhého člověka vnímáte, že ho znáte, že se o něj zajímáte a že má pro vás hodnotu. Protože, když někomu „nemůžeme přijít na jméno“, je to známkou znechucení, odmítnutí a odpojení.
  2. Spolu ke stolu a do lože.
    Už naši předkové věděli, že pouto, oddanost, pocit sounáležitosti a společenství, vzniká u stolu při společném stolování a ve chvílích intimity – v jejich řeči – v loži. Současná doba láká k vytváření soukromých světů – ať už je to hudba ve sluchátkách, film na mobilu, komunikace na sociálních sítích – to vše je na jednu stranu skvělé rozšíření osobního prostoru, ale zase dle zkušeností našich klientů také jedním z velkých zádrhelů v partnerském soužití. Navykněte si, že spolu stolujete alespoň jednou denně, a že se společně odebíráte do lože, kde máte ještě nějakou chvíli ke sdílení, mazlení, sexu či oddanému schoulení v náruči toho druhého. Aniž bychom to plánovali, každým takovým počinem protkáváme nitky našeho vztahu do stále silnějšího pouta.
  3. Prožívejte společně radost, lehkost a humor.
    Humor je koření života, „odšpuntovává“ životní lehkost, nadhled. A právě nadhled a velkorysost přispívá ke spokojenosti. Buďte pozorní k tomu, co přináší druhému radost, všímejte si jeho zasnění, zaměřte se na to dobré, co umíte, a co váš vztah dobrého přináší.
  4. Buďte vděčni a projevujte to.
    K životní spokojenosti prý významně přispívá kratičké slůvko: „Děkuji“. Pokud si dovolíte nebrat věci, druhé a jejich prospěšné činnosti jako samozřejmost, budete mít důvody k vděčnosti. Někdy stačí prosté „Děkuji.“ Jindy máte celý repertoár vyjádření vděčnosti. Pozorujte, co přinese úsměv na tváři vaši nejbližším, protože každý člověk touží po ocenění a uznání.

V již zmíněném projektu Včas a akorát pracujeme s klienty preventivně, prostě včas. Obvykle se na nás obrátí v situaci, kdy si začínají uvědomovat, že „už to není jako dřív“, že se něco podstatného z jejich vztahu vytrácí a mají touhu vztah restartovat – občerstvit, oživit a někdy i vzkřísit. Je-li to i vaše touha, neváhejte se na nás obrátit.

Mgr. Milena Mikulková